close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2008

Súťaž o naj SONG

11. dubna 2008 v 19:20
Takže dám tu súťaž o naj SONG!!!Ak sa chceš prihlásiť napíš:
1. Web
2. meno
3. Tvoj SONG za ktorý budeš súťažiť
4. Spevák/čka kto tú peničku spieva
Dúfam že sa prihlásite

konkurz o blog

9. dubna 2008 v 14:11 | dfvb |  My diary♥
th_musicequalslife.gif
Lidičky založila jsem takový kurz jestli by se mi někdo na chvíli nepostaral o blog budu moc ráda ale nesmí se porušovat pravidla tyto:
1-nerušit blog,nedávát sprosté věci na blog atd...
budu vám moc vděčná když se mi o něho postarate stačí napsat že máte zájem díky.Já pouvažuju ale určo se zapište se všemi si popovídam.Moje ICQ 488-664-997

fergie shoots

8. dubna 2008 v 18:47 | sdf |  shoots♥

eva longoria shoot

8. dubna 2008 v 18:45 | dbg |  shoots♥

ashley shoot

8. dubna 2008 v 18:42 | dfg |  shoots♥
:

audrey shoot

8. dubna 2008 v 18:38 | dfgdf |  shoots♥


avatars

8. dubna 2008 v 15:59 | ydfv |  líbí se mi
green.jpg icon image by singularpoetchalkheart.jpg green icon picture by jessie6612

tic tac

8. dubna 2008 v 15:58 | dxc |  líbí se mi



ashley foto

8. dubna 2008 v 15:55 | ydf |  líbí se mi

Zlý sen,ze kterého se nelze probudit

6. dubna 2008 v 16:19 | qwer |  příběhy☻

Zlý sen, ze kterého se nelze probudit...


Zlý sen, ze kterého se nelze probudit.... Víte, co to je?? Ne?? Tak já vám to povím... Je to skutečnost... Skutečnost je někdy jako zlý sen... Ale probudit se zní nelze...
Povím vám příběh, který se skutečně stal a stal se mým známým... Není to tak dávno, co se to přihodilo, ale je to něco, co se může stát každému...Bohužel...


,,Je to kluk! Nádherný, zdravý klučina!" řekl pan doktor a Jana byla šťastná. Renek čekal před sálem a nervózně přešlapoval. Najednou se dveře otevřeli a slečna sestřička držela v ruce nádherné, zdravé miminko. Renek chvíli stál a nevěděl, co by řekl. ,,Nepochováte si ho?" zeptala se sestřička. ,,A-a-ano..."řekla Renek a vzal si dítě do náručí. ,,Můžu za ní?" ,,Ale jistě, jen běžte." Renek šel tedy s dítětem v náručí ke své ženě, která už jeden porod zažila. Též porodila kluka. Teď jsou mu tři. ,, Jak se bude jmenovat?" zeptala se setřička. ,,Lukášek. Bude se jmenovat Lukášek." řekl Renek šťastně. Janu si ještě nějaký ten den v nemocnici nechali, ale brzy ji propustili domů. Renek pro ni přijel a jak ji uviděl, objal ji. ,,Jak si se měl?" zeptala se Jana. ,,Dobře. A ty??" ,, Taky." odpověděla mu Jana a společně s malým Tomáškem a Lukáškem odjeli domů.

Po dvou letech:
Moje mamka pracovala s Renkem v práci, na poště, a rozváželi spolu poštu. Renek s Janou a dětmi bydleli ve stejném vchodě jako my. A jelikož se Renek vyznal dobře v Pc, tak když sme na štědrý den dostali kabel na internet, zazvonili sme na Renka, jestli by byl tak hodný a zapojil by nám ho. Renek samozřejmě souhlasil a Jana taky. Zvonili sme okolo šesté hodiny večerní a mysleli jsme si, že to bude v momentě zapojené. Ale jelikož to v momentě zapojené nebylo, ztvrdl u nás Renek až do deseti večer. Bylo mi trochu trapně, když sem si vzpoměla na to, že má doma taky svoji rodinu a na štědrý den by měl být s nimi. Ale jelikož si na to mamka taky vzpoměla a zeptala se ho a on na to řekl, že to nevadí, tak sem se trochu uklidnila. Ale stejně by mi vydilo, kdyby na nás někdo na štědrý den zazvonil a taťka by k nim šel a vrátil se až okolo desáté večer...No a tak když to konečně bylo, odešel domů.

Po roce:
Na poště s nimi pracovala jedna slečna, mimochodem starší než Renek, a mamka říkala, že je taková divná a nesympatická. Teď si to o ní myslím také a to jsem ji nikdy neviděla, stačí jen slyšet. No a tak jednou když snižovali zaměstnance, vyhodili mamku. Renek tam zůstal. A jelikož asi o pár měsíců později, začala pracovat na poště naše sousedka Gita, tak mamka měla nejnovější zprávy... No a jednou teta Gita, když mluvila s mamkou, řekla, že Renek to táhne s tou nesympatickou slečnou. Prý už od léta a teď s ní dokonce čeká dítě...

No a když sme šli jednou do obchodu, tak sme tam potkali Janu s Tomem a Lukáškem. Ten už pomalu chodí a tak mamka si neodpustila slova, jako: ,,Jééé, to je tak klásňoučký, když už to tak cupitá." Já jsem jenom otočila oči v sloup a dál se usmívala. No a tak si chvilku povídali a potom sme konečně šli. Když sme byli na půl cestě, řakla mi mamka, že Renek Janu opustil. Zastavila jsem se s pusou dokořán. Nemohla jsem uvěřit, že by tohle Renek někdy udělal. ,,Ale vždyť já jsem ho tady nedávno viděla a zdravila jsem se s ním!" řekla jsem. ,,To jo, za klukama chodí, a stou divnou ženskou teďka čeká mimino. ,,Cóóóóóóó?????????" a teď už sem z toho málem omdlela. Vždyť je starší než on!! říkala jsem si. Málem to tam se mnou švihlo. Začal jsem si o Renkovi myslet svoje. ,,Je to kretén a klidně mě švihni, ale myslet si to budu dál!" řekla jsem mamce. ,,Máš pravdu, švihat tě nebudu, je to kretén a ta ženská je pěkná kráva, když dokáže odloudit tátu od šťastné rodiny s malýma klukama!" řekla mamka a nemyslete si, že mluví sprostě, ale teď prostě musela a já taky!

Když sem se jednou podívala z okna, byl zrovna sníh, tak jsem viděla, jak si Jana s klukama hraje a měla jsem na krajíčku. Prostě mi najednou přišlo strašně líto, že se o ně teď musí starat sama a že i šťastná rodinka jde zničit během chviličky. Najednou mě prostě napadl tenhle příběh a je jasné, že začátek jsem si vymyslela, protože nemůžu vědět jak to doopravdy probíhalo a nějaký začátek jsem tomu dát musela. Nevím, proč to udělal, když měl doma šťastnou rodinku. Asi chtěl prostě víc, ale neuvědomil si, že tím ostatním velice ublíží. Může se to stát každému. Bohužel...=´(




příběh o alici 2 díl

6. dubna 2008 v 16:10 | sdg |  příběhy☻
Díl druhý

Tak to začalo.Nejdřív jsem začala trochu sportovat a kila šla docela dolů...Už jsem neměla 85 ale asi tak 80...Bylo to krásný bejt o pět kilo lehčí...A to jsem je zhubla za asi tak 2 týdny.Ale to už mi nestačilo.Chtěla jsem víc,hubnout rychlejc.Tak jsem začala zaměňovat svoje svačiny za ovoce a nejdedla jsem už po sedmé hodině.Když jsem začala hubnout byl prosine-po Vánocích....do půlky ledna jsem měla 5 kg dolů pak jsem začala jíst ovoce apod. a tak jsem vydržela do března.....zhubla jsem asi tak na 73 kg.Ale opět mi to nestačilo...Přestala jsem jíst skoro úplně...Do prázdnin jsem zhubla na 53 kg.Prázdniny byli krásný...Na koupáku po mě všichni koukali a moji kamarádi se divili jak jsem jiná..No kamarádi.Před tim se mnou skoro nikdo nekámošil ale jak jsem začala hubnout stala se ze mě hvězda třídy a všichni se mnou byli za dobře a kamarádi.Dokonce semnou začal chodit i kluk,kterej se mi už dlouho líbil...Bylo to prostě skvělí.Byly to nejlepší prázdninx mého života.Ale řekla jsem si,že ještě zhubnu a pak začnu jíst normálně....Takže jsem ještě zhubla asi na 42 kg-bylo mi třináct a měřila jsem 168 cm.


Po prázdninách jsme měli jet se třídou do Alp.Kdyby se tam nestalo to co se stalo...No ani nevím co by se stalo dál.Jezdili jsme na lyžích a bordech.Tak jsem si jednou řekla,že když jsem teď zhubla,tak bych se mohla naučit na snowboardu.Pučila jsem si ho od kamarádky a začala jsem to zkoušet......Kdyby tam tehdy nejel ten kretén,nic se mi nemuselo stát!!!!!Já za to nemůžu že když jsem seděla tak do mě vrazil.Odvezli mě do nemocnice s těžce zlomenou nohou,přelámanejma žebrama,otřesem mozku a zlomenou rukou.Když mi bylo trochu líp,převezli mě do Čech abych byla s rodinou.V nemocnici jsem ležela celkově asi tak 3 měsíce.A asi si to dokážete představit,když tři měsíce ležíte a jíte.Když jsem si doma stoupla na váhu,nemohla jsem tomu uvěřit....Vážila jsem přes 65 kilo.Hrůza.A všechno začalo na novo.....

láska a smrt

6. dubna 2008 v 16:08 | asf |  příběhy☻
Jen tak stál a díval se na ní. Mlčky ji hleděl do očí. A ona cítila to teplo,které ji hladilo na každé části jejího těla. Cítila ty motýlky v břiše co se jí vznášeli až k srdci. Byla šťastná,když ho měla na blízku a viděla jeho úsměv co patřil jenom jí. Milovala jeho objetí ,jeho silné paže co jí vždycky chránily před okolním světem.V jeho pohledu se topila a nechtěla záchranný kruh. Byl její nejlepší přítel a ona jeho. Nedovedli si léto představit jeden bez druhého a vždy vše plánovali spolu a těšili se na další prožitý čas kdy se mohli jeden druhému dívat do dušičky. Byl její jediná hvězda na nebi a ona jeho jediným slunečním paprskem. Ale nikdy si tato slova neřekli do očí. Byli stále nejlepšími přáteli. Nikdo nevěděl jak moc se mají rádi a ani oni sami si neuvědomovali hloubku svého vztahu. Pohladil ji nezištně po vlasech a ona mu byla vděčná za tento nepatrný dotek po kterém se celá chvěla. Rozloučili se a jejich osudy se měli znovu na celý rok rozejít. Když jí naposledy obejmul sotva udržela slzičky. Dal ji pusu a ona odjela domů. Mysleli na sebe každý den,ale ani jeden si nepřipouštěl jak mu ten druhý schází. Plynuly dny a týdny. On se zrovna vracel z basketballového tréninku,ale nevšiml si auta co přijíždělo ze zrádné zatáčky. Zrovna jí psal zprávu. Zprávu která ji měla oznámit jak moc mu schází. Jak moc se zamiloval do své nejlepší přítelkyně. Nikdy ji nedostala. Teď stála u hrobu a dívala se jak jeho rakev pomalu klesá do té nekonečné tmavé díry. Už nikdy se jí nevrátí. Už nikdy neuvidí jeho nakažlivý úsměv,už nikdy jí nepohladí po vlasech ,už nikdy jí nepolíbí..... Jak moc litovala toho ,že mu nikdy neřekla jak moc ho miluje. Jak moc litovala toho promarněného času. Jak moc jí scházel. Zůstala stát jako poslední u jeho hrobu. Byl parní letní den.V tuto chvíli měli být spolu na výletě.V tuto chvíli se měli spolu smát. Ale čas nejde vrátit. Nejde udělat to co jsi měl udělat už dávno. Zavřela pláčem zčervenalá víčka a zdvihla hlavu k nebi :,,Proč?'' tiše zašeptala sotva ji bylo rozumět.,,Proč tak brzy? Chtěla jsem ti toho ještě tolik říct. Chtěla jsem toho ještě s tebou tolik prožít!''To už ,ale nevydržela a z pod zavřených víček se jí začaly valit slzy.,,Proč?" To už ale nešeptala,ale křičela. ,,Já tě milovala! Já tě miluji a ty jsi odešel!Slyšíš?!" Slyšel ,ale to ona nemohla vědět.,,Miluji tě a navždy budeš v mém srdci. Nikdy nezapomenu!'' A plakala. Plakala jako by měla utopit celý svět ve svém smutku. Když v tom jí spadla na tvář kapka. Otevřela oči,ale nebe bylo blankytně modré. A další a další. To on plakal,tam nahoře a přál si ji obejmout a utěšit. A říct jí,že tu na ni čeká.Ona věděla ,že je tam s ní.Věděla,že ji nikdy neopustí,že ji bude vždy chránit. Stal se jejím anděl strážným.Vždy, když uronila slzu nebe plakalo s ní. A ona věděla,že se nesmí trápit. Jinak se on bude trápit taky a to nechtěla dopustit. A těšila se z každého nového dnu. Protože,když byla šťastná ona byl i šťastný on...

příběh jedné anorektičky

6. dubna 2008 v 16:07 | yxcv |  příběhy☻
  • Simona 15 let
Simona netušila, že ji touha po štíhlé postavě dostane až na psychiatrické oddělení do Bohnic.
Většina dospívajících dětí netuší, na jakou pracovní dráhu se vydat. U většiny proto spolurozhodují rodiče. Problém ale nastane, když rodiče chtějí přes své děti dokázat to, na co oni sami neměli. Následky mohou být tragické. Jako u dnes patnáctileté Simony:
,S modelingem jsem měla zkušenosti od dětství. V osmi letech jsem poprvé předváděla na dětské módní přehlídce a postupně jsem dostávala nabídky i k focení módy pro různé časopisy. Vždy jsem ale vystupovala v roli sladkého dítěte. Kamarádi mých rodičů tvrdili, že bych mohla svou tvář ukazovat ještě více. Často vtipkovali na téma: co kdyby si tě všimnul nějaký hledač talentů...? Matka z toho zřejmě vydedukovala, že na tom něco bude, a rozhodla se, že můj osud vezme pevně do svých rukou. Ale jak jsem dospívala, moje postava se poněkud více zakulacovala. Musím podotknout, že příroda dala do vínku ženám v naší rodině postavu plnější. Jednoduše řečeno, moje babička, matka i starší sestra byly zkrátka ženy krev a mlíko. I přes to byla moje matka stále přesvědčená, že dráha modelky je pro mě to pravé ořechové. A tak když jsem ve čtrnácti letech stála na již desátém castingu a majitel modelingové agentury mi už asi po desáté řekl, že sice tvář mám krásnou, ale s tou postavou by chtělo ještě něco udělat, rozhodla jsem se, že s touto šaškárnou jednou pro vždy skoncuji. Matka ovšem byla striktně proti. Vyčítala mi, že nemám dost vůle a že kdybych chtěla, nějaké to kilo bych přece shodit mohla. A tak jsme spolu pravidelně každé ráno běhaly, po škole jsme plavaly, k večeru zaskočily na aerobic a českou vydatnou stravu jsme vyměnily za klíčky, výhonky, sójové výrobky a převážně ovoce a zeleninu. Během prvních dnů odříkání a hladovění jsem cítila křeče v žaludku, nevolnost, byla jsem neustále ospalá a vyčerpaná. Postupně se ale stav stabilizoval. Z porcí jídel jsem stále ubírala a ubírala a matka mě v tom jen podporovala. Připomínala mi, že musím být silná a že když vydržím, výsledky se co nejdříve dostaví. Musím přiznat, že měla pravdu. Kila šla neskutečně rychle dolů. A tak se během krátké doby stalo, že zájem o diety, krásnou postavu a cvičení se pro mne stal prioritou.
Nakoupila jsem několik knih, které radily, jak a co nejúčinněji zhubnout, v obchodě jsem pročítala obaly potravin a kupovala jsem jen ty výrobky, které měly co nejmenší energetickou hodnotu. Z velikosti 40 jsem klesala na 38, 36 a zastavila jsem se na ,dětské' velikosti 34. Po čtvrt roce usilovné dřiny a od-říkání jsem zhubla o 22 kilogramů. Mně se to ale zdálo pořád málo. Neustále jsem si připadala tlustá a chtěla jsem shodit ještě více. Na druhou stranu matka vedle mne zářila štěstím. Konečně se začínala cítit jako běžec, který zdolává dlouhou trať a úspěšně se blíží k cíli.

Před Vánocemi jsem si poprvé připadala pěkná. Z rukou, nohou, břicha a zadečku mi slezl téměř všechen tuk. Na místo toho mi na ramenech a kyčlích vylezly kosti a prsa se téměř ztratila. Spolužáci mě vyslýchali, co se se mnou děje a jestli nejsem nemocná, že jsem tak najednou zhubla. Maminka mě ale ubezpečovala, že mi všechny spolužačky závidí krásnou postavu.
Pod vánočním stromečkem jsem narazila na velké fotoalbum - údajně na snímky z přehlídkových mol. Matka se totiž zmínila, že při nákupu vánočních dárků narazila na bývalého spolužáka, který si založil modelingovou agenturu. A protože slovo dalo slovo, krátce před Silvestrem jsem už stála na přehlídkovém mole. Dny před přehlídkou ale byly doslova ukrutné. Abych náhodou nepřibrala, držela jsem velice přísnou dietu. Pila jsem jenom vodu a sama na sobě jsem začínala cítit, že se mi točí hlava a že při každém pozření sousta se mi obrací žaludek.
Nastal den D. 31. prosinec jsem započala hodinovým zvracením - nervy začaly fungovat a žaludeční šťávy se rozhodly vše bojkotovat. Myšlenka, že se musím dát co nejdříve kvůli večerní přehlídce dohromady, mě dováděla k šílenství. Během několika hodin se ale můj stav zlepšil a my jsme mohly bez problémů vyjet směrem kulturní dům. Přípravy na večerní přehlídku gradovaly. Modelky pobíhaly sem a tam, kadeřníci a vizážisté se mohli přetrhnout a mně začínalo být zase špatně. Ale jelikož se přehlídka blížila, musela jsem indispozici vyhnat z hlavy. A podařilo se. Na molo jsem nastoupila a mezi diváky jsem spatřila zářící matku. Mně do smíchu moc nebylo - měla jsem křeče v žaludku, bolela mě hlava a schlo mi v krku. Najednou se mi zatmělo před očima. Probrala jsem se až v nemocnici. Kolem mě pípající přístroje a nade mnou lékaři v čele s matkou. Diagnóza: vyčerpání z podvýživy. A tak jsem se zase dostala do něčích rukou Tentokrát už ne do matčiných, ale pod odborný dohled lékařů. Kvůli výšce 173 cm a váze 33 kilogramů mě po 14 dnech odvezli do psychiatrické léčebny v Bohnicích. V srpnu to bude čtvrt roku, co se dívám ze zamřížovaného okna na park léčebny. Každý den mě sestřičky váží a při každém jídle (které je 5 - 6 krát denně) sedí u mého stolu a kontrolují, jestli neschovávám jídlo do županu. Bydlím s Evou. Tu opustil přítel, protože si myslel, že je Eva tlustá.

návštěvnost 30.3-6.4

6. dubna 2008 v 12:45 | ad |  návštěvnost
Neděle- 2
pondělí- 5
úterý- 1
středa- 9
čtvrtek- 7
pátek- 13
sobota- 21
neděle-do ted 4
lidi jste báječní:)

6.4+něco o mém stylu

6. dubna 2008 v 12:40 | asd |  My diary♥
Mno lidi dnes jsem na netu a nevim jestli vám nevadí že jsem dala do rubriky Já♥ můj rozhovor je to jen proto aby jste měli o mě přehled co dělám atd.No nevim kolik lidí tu chodí ale ja vim jak se to dá zjistit a dám vám tu za poslední tyden jo.Mno jinak se mi ještě furt líbí stal barbie ale určitě nebudu barbie já mám svůj styl a to je taky extravagantiní prostě blbovyny víte co myslím.Jinak ahoj.
PS:dala jsem vám tady pár obrázku at to není samotné písmo.
Obrazek

scene girls-foto 2

6. dubna 2008 v 11:11 | wetf
NightTear.er.cz


můj rozhovor(také o modelingu)

6. dubna 2008 v 10:21 | eřz |  Já♥
Jak jsi přišla na modeling a čí to byl nápad?
Mno nejdřív začali chodít letáky do školy a já si říkam nic pro mě ale přece jsme to s kamoškou skusili ona ale odešla prvně jsem chodila na školu v modelingu a potom do insomnie clubu.
Jak hodně jsi už pokročila?
pokročila jsem hodně daleko ten 1 rok utekl a já už umím tancovat chodit po molu fotit se atd..samozdřejmě aj líčit se.
Kolik už máš za sebou přehlídek?
2 a v červnu plánujeme další z holkama a luckou(moje terenrka)
Co ještě děláš ve volném čase?
tancuju,cvičím,učím se,a také někdy zajít ven to jisté.:)
Máš doma nějaké zvíře?
Ano a hned 3.Mám dva kocoury a jednoho osmáka degů.jsou to moje zlatíčka.
Měla jsi někdy zvíře které jsi fakt hodně milovala?
Ano mého psa BONU zemřela na rakovinu dělohy to jsem obrečela celé 2 měsíce a z toho 2 týdny jsem nešla do školy.
Našla sis životní lásku?
Jěště ne to není jen tak to musíte cítit že to je on.Ale já se budu učit a až potom.Víš jak:)
Měla jsi někdy anorexii?
Ano pokoušela jsem se o to ale dostala jsem se z toho.Nechci se o tom bavit.
No to je vše a jěště tvoje životní motto jaké je?
Láska je jako vítr, nevidíš ji, ale stále ji cítíš